Loupak.cz - Vtipy

„Pane doktore, pane doktore, právě jsem spolknul ovci.”
„A jak vám je?”
„Zle-eee.”

„Předepíšu vám tebletky.”
„Nevezmu si je.”
„Proč, máte alergii?”
„Ne, ale příliš brzy by mi skončila nechopenka.”

Přijde anděl do ordinace. Doktor na něj vyděšeně kouká. Anděl se jen tak usměje a pak říká: „No co, měl jsem přece přijít na kontrolu.”

Z operačního sálu vyjde unavený doktor, na lavičce ho čeká zkroušený mladý muž.
„Pane, vaši ženu se nám podařilo stabilizovat. Bohužel, upadla do kómatu a v takových případech je prognóza i na několik desítek roků. Manželce budete muset třikrát denně podávat umělou výživu hadičkou, vždy po pár hodinách ji musíte otočit, aby nedocházelo k proleženinám, měnit jí savé vložky na malou potřebu, umývat ji po velké a při tom k ní něžně a laskavě mluvit, protože je celkem možné, že bude všechno vnímat a slyšet. Po dvaceti letech se může stát, že se na chvilku probere, otevře oči, pozná vás, usměje se a znovu upadne do kómatu na dalších dvacet let.”
Doktor chvíli pozoruje mladého muže, jak postupně bledne, zelená a jinak mění barvy. Potom ho kamarádsky poplácá po zádech a říká: „Nebojte se! To byl jen žert. Nepřežila to...”

Sestřička setřásla teploměr a starostlivě praví nemocnému pacientovi: „Jestli budete mít pořád takovou teplotu, tak se tady ještě pěkně ohřejete!”

„Představ si, včera jsem slyšel v televizních novinách, že je nějaká obec Hovězí na Vsetínsku...”
„Tam teda musejí být šílení!”

Mladá paní očekává rodinu. Nastávající otec, aby se uklidnil, jde na ryby. Podaří se mu mimořádný úlovek a telegrafuje ženě: „Mám pětikilového, mimořádně krásného!”
Žena odpoví: „Mám čtyřapůlkilového. Bohužel žádný krasavec - velmi podobný tobě!”

„Pane doktore, přijeďte rychle. Můj syn spolkl žiletku.”
„Jen žádnou paniku. Hned jsem u vás. Udělal jste už něco?”
„Jo, oholil jsem se elektrickým strojkem.”

Děda si v ordinaci stěžuje: „Pane doktore, něco se mnou není v pořádku. Stále běhám za mladými děvčaty.”
„Ale to je přece docela přirozené,” uklidňuje ho psychiatr.
„Ale já si nemůžu vzpomenout proč!”

Na kurzu vyšívání se instruktorka zastaví u jedné dámy a povídá: „Vy jste povoláním zubařka, že ano?”
„No, jsem,” podiví se paní. „Jak jste to poznala?”
„Jako jediná šijete zubní nití.”